V principu se jedná o konstrukci střešní krytiny, která se skládá z několika vrstev umělé pryskyřice (vinylacetátové, vinylchloridové, silikonové), ta se v tekutém stavu vyztuží vhodnou dilatační vložkou (obrázek 1) a v tomto stavu na vzduchu zatuhne (polymerací, vulkanizací), čímž vznikne monolitický laminát velmi dobře odolávající povětrnostním vlivům. Flexibilita a tvárnost této konstrukce umožňuje v tekutém stavu opravit postupně i ty nejnáročnější detaily střešní plochy, jako jsou vpusti, větrací komíny, žlaby, nároží, komínová tělesa, prostupy střešních konstrukcí a podobně. Finální úpravou je reflexní vrstva, která může mít podobu nátěru, nástřiku nebo minerálního posypu (obrázek 2).
obrázek 1 | obrázek 2 |
Plošná hmotnost ( ČSN 50 0310 ) | 2,6 kg/m2 |
Minimální tloušťka vrstvy | 2,0 mm |
Nasákavost za 24 hod. ( ČSN 50 3602 ) | 3,1 % |
Pevnost v tahu ( ČSN 64 0605 ) | 6,15 MPa |
Tažnost ( ČSN 64 0605 ) podle použité výztuže | 10 - 250 % |
Faktor difuzního odporu µ | max. 2500 |
Odolnost proti UV záření po expozici | žloutnutí je přípustné |
Výskyt puchýřů / -výskyt trhlinek | 0 (S0) / 0 (S0) |
Ohyb na trnu za chladu (-20 °C,ø 2 mm ) | bez vzniku trhlin |
Rozměrová stálost od -15 °C do +20 °C | 0,16 % |
Přilnavost k betonovému podkladu ( ČSN 64 0605 ) | 1,5 MPa |
Kyslíkové číslo ( ČSN 64 0756 ) | 20,6 % obj. O2 |
Teplota uvolnění hořlavých plynů ( ISO 871 ) | 220 °C |
Monolitické střešní krytiny jsou samostatnou hydroizolační skupinou, která má ve stavební praxi svoje nezastupitelné místo. Větší pozornost této skupině byla věnovaná začátkem šedesátých let a později v osmdesátých letech minulého století. Vývoj monolitických (bezešvých) krytin pokračuje prakticky dodnes. Monolitické krytiny jsou zhotovované přímo na místě samém pomocí syntetických hmot. Tyto hmoty se rovnoměrně nanášejí na upravený povrch, chemickou reakcí mění skupenství a tak vytvoří souvislý film bez spojů. Monolitický film je jejich hlavní předností oproti prefabrikovaným hydroizolačním pásům (asfaltové, fólie) neboť odpadá problém mechanického kotvení k podkladu a lepení nebo svařování spojů. Bezešvé povlaky jsou zárukou dokonalé vodotěsnosti. Podle použitého materiálu je dělíme do dvou podskupin:
1) dvousložkové: Jednu složku tvoří pryskyřice a druhou tužidlo, které podle množství a podle teploty ovzduší i podkladu umožňuje v kratší či delší době vytvrzení naneseného filmu. Vyrábí se nejčastěji na bázi chlorsulfonovaného polyethylenu, polyuretanu, polysulfidů, epoxidových pryskyřic, nenasycených polyesterových pryskyřic, …
2) jednosložkové: Po nanesení na povrch mění skupenství polymerací nebo vulkanizací, podle chemické podstaty použitého materiálu. Vyrábí se na bázi homopolymerní, resp. kopolymerní disperze vinylacetátu, vinylchloridu nebo silikonu.
Nejdéle a nejúspěšněji na trhu je používaná střešní krytina na bázi vinylacetátu pod obchodním názvem TEVISTYR. Byla vyvinutá jako monolitická polymerní hydroizolační vyztužená dvouvrstvá kompozice začátkem osmdesátých let minulého století. Nejrozšířenější použití je na střechách plochých. Pro svoji flexibilitu, jednoduchost aplikace a spolehlivost v detailech má svoje místo pro izolace střech složitějších tvarů (válcová plocha, kopule, shedové střechy, paraboloidy, …). Střešní krytina TEVISTYR je vytvořena ve dvou vrstvách ze syntetických pryskyřic, kde každá vrstva může být vyztužena plošnou dilatační vložkou.
První (spodní) vrstva má hydroizolační a spojovací funkci mezi podkladem a druhou (vrchní) vrstvou. Je vytvořená několika funkčními vrstvami disperze, která se nanáší na předem upravený povrch v mikrovrstvách natíráním, stěrkováním, válečkováním, nebo stříkáním, nejvhodněji se stoupajícím procentem sušiny.
Druhá (vrchní) vrstva plní tři funkce:
1) uzavírací: Brání migraci změkčovadel obsažených ve spodní vrstvě po dobu přibližně dvou let, než sesíťují.
2) ochrannou: Při abrazi se tato vrstva opotřebuje dřív než spodní hydroizolační vrstva
3) reflexní: Reflexním účinkem odráží UV záření a oddaluje degradaci materiálu, čímž prodlužuje i tak velmi vysokou životnost celého souvrství. Může být vyztužena plošnou dilatační vložkou. V případě nátěru je vytvořena pigmentovanou nátěrovou hmotou (do 20 % Al) na bázi polystyrenu s obsahem monomeru a organického rozpouštědla. V případě posypu je tvořena minerální drtí (frakce 0-3 mm), např. drcená břidlice.
Tato konstrukce má vyhovující mechanické vlastnosti, které možno v tekutém stavu před zpracováním pomocí modifikátorů dle potřeby vylepšovat:
a) pružnost : Systém s vnitřním změkčováním, konstrukce hydroizolace má konstantní pružnost danou chemickým složením disperze. V systému s vnějším změkčováním, je možné výslednou pružnost hydroizolace plynule měnit pomocí příměsí změkčovadel v tekutém stavu.
b) barva : Konstrukce je transparentní, pomocí práškových a tekutých příměsí je možné ji kolorovat.
c) mrazuvzdornost : Zpracovatelnost hmot je do +5° C, pomocí nemrznoucích příměsí je možné zpracovatelnost posunout až do záporných teplot.
d) hořlavost : Stupeň hořlavosti celé konstrukce je C2 - středně hořlavá, pomocí retardérů hoření ve formě příměsí je možné posunout kyslíkové číslo nad 22% a dosáhnout nehořlavost celé konstrukce střešní krytiny.
PŘEDNOSTI HYDROIZOLACE TEVISTYR